Věda vždycky můj hlavní obor. Už jsem se těšila, že až skončím střední školu a odmaturuj i úspěšně, tak se dám na nějakou vysokou školu, kde se vyučuje věda. Věda mě bavila strašně moc dlouho. A víte proč? Protože můj tatínek dědeček se velmi zajímavé o vědu. A dokonce můj dědeček si zasloužil taky nějaké ocenění. Díky šikovné vědě dědeček totiž vymyslel nějaké perfektní systémy do oken, které se umí sami otevřít, a to díky bluetooth. A nyní si možná říkáte, jak starý muž může takhle porozumět nějaké technice anebo vědě. Jenže dědeček se velmi zajímal o vědu a podobných zaměření. A všechno ho bavilo a věnovat se tomu dlouho. On sám dědeček mi říkal, že v jejich rodině je mnoho vědců, a že se to nejspíš dědí.
A nyní si myslíte, že je to asi hloupost, že umění o vědě se může dědit. A já s vámi musím souhlasit. Umění o vědě se vůbec nedědí. Možná tam může být nějaký jeden gen nebo dva geny, že se to na tom podepíše, ale jinak je to blbost. I můj dědeček říkal to, že se genius nedědí, a že to dědění genů je jenom sranda. Všechno byl vtip a docela dobrý.
On sám říkal, že vědět se musíte k tomu dostat. A klidně se taky k vědě musíte narodit láskou. Láska k vědě je asi možná daná, takže pokud vás věda zajímá, je velmi vhodné tento dar rozvíjet dál. Myslím, že kdo nerozumí vědě a nemá ji rád, tak ani nemá cenu se o to snažit. Znám případ, kdy jedna maminka chtěla, aby její syn byl vědec. Odmalinka mu kupovala odborné knihy, ale on o jejich knihy neměl zájem. A právě doma vznikaly různé hádky a neshody kvůli tomu, že jejího syna nebaví knihy o vědě a podobně. Bylo to smutné a já si myslím, že dítě se nemá k ničemu nutit, když o něco nemá vůbec zájem. Nebo co si o tom myslíte vy sami? Myslím, že věda je obor, do kterého se musíte narodit a musí vás bavit odmalinka. A věřte, že věda je někdy opravdu složitá. Ale zajímavá.