Je to už opravdu hodně dlouho, kdy jsem si pořídila svou první elektrokoloběžku. A to bylo hlavně kvůli tomu, že nemohu mít automobil, tak jsem si řekla, že je nejlepší by bylo, kdyby lidé také vyzkoušeli třeba různé alternativy k tomu, když nemohu třeba řídit automobil nebo cokoliv jiného, akorát mě hodně mrzelo, že v poslední době je to takové strašně omezené. Že na nějakou silnější elektrokoloběžku musíte mít také řidičské oprávnění alespoň skupiny A. To jsem bohužel neměla, ale měla jsem zrovna takovou silnou elektrokoloběžku, která jela čtyřicet pět kilometrů v hodině, tedy maximálně.
Já jsem většinou jezdila tak třicítkou. A proto jsem si potom musela koupit nové elektrokolo, elektrokoloběžku jsem musela prodat, abych měla peníze zase na nové elektrokolo. Když jsem potom dostala peníze za elektrokoloběžku, pořídila jsem si opravdu krásné sytě výrazně růžové elektrokolo. Byla jsem z něho opravdu nadšená. Neměla jsem slov. Říkala jsem si, že jsem opravdu spokojená a také jsem si říkala, proč jsem si elektrokolo nepořídila dříve než nějakou elektrokoloběžku. Možná to bylo tím, že elektrokoloběžky byly snad dvakrát levnější než nějaké pěkné kvalitní elektrokolo.
Nyní už je to opravdu hodně dlouho, co mám elektrokolo a jsem s ním maximálně spokojená. Také jsem si řekla, že bych mohla elektrokolo pořídit svému synovi. Osmiletý syn bych chtěl také jezdit na elektrokole, jenomže, když jsem ho pořídila, tak vůbec na tom neumí jezdit. On totiž neumí jezdit vůbec na nějakém žádném kole. Opravdu hodně mě to trápí, řekla jsem si, že vlastně nemůžu jezdit na nějaké dlouhé výlety, když syn vždycky musí čekat doma, protože neumí jezdit na kole, jsem zvědavá, kdy se tohle syn všechno naučí. Možná by to chtělo více odhodlání, ale bohužel mám náročnou práci, tak ho nemůžu učit opravdu často. Učím ho každý den hodinu a myslím si, že by to mohlo stačit.
